První sníh
(Klára Čermáková)

Sníh – První sníh!
Těším se na něj jako malé dítě.
Počkej, za chvíli sněhová královna,
svým studeným polibkem políbí tě!

Sníh – První sníh!
Těším se, až bude krajina bíle zavátá!
Ty krásné krystalové vločky na oknech,
z nějž se dívá máma i táta.

Sníh, ta bílá krása!
Ať jsem kdekoli, hned ven mne to láká!
Chce to ještě trochu čas,
ale už schovám mrkev na sněhuláka.

Ty úchvatné závěje!
Každý užívá si ten zázračný sníh,
při neúprosném koulování…
Na lyžích i na saních!

Ten překrásný snížek!
Třpytí se jak flitry!
Každá vločka přináší kapku štěstí,
z kapek štěstí jsou pak litry!







Ekologicky naučná pohádka o Vánocích aneb O Andělíčkovi
(Klára Čermáková)

To byla jednou jedna malá vesnička. Bylo to kdysi dávno…. Hodně dávno.. To ještě neexistovaly města, státy ani kontinenty! Byla jen jedna malá vesnička.
Ta malá vesnička se však každým rokem trochu měnila. Zkrátka lidé v ní bydlící z ní pomalu začali budovat město. Nápad se všem líbil a netrvalo dlouho a ve vesničce byly už první silnice, semafory, značky a velký dopravní ruch. Čím víc aut a silnic však přibývalo, tím více se musely vykácet lesy a celkově příroda byla čím dál víc znečištěná.

V tom jednom městě byl i jeden dětský domov, ve kterém žil i klučina jménem Andělin. Otce neměl a jeho máma umřela hned po porodu. Zdědil však po ní krásné modré oči, sněhobílou tvář a blonďaté vlásky zkroucené do lokýnek.
Byl to moc hodný kluk. Všechny děti ho měly rády. Jen jejich vychovatelka paní Distruhová ho doslova nesnášela.. ta však neměla ráda žádné z dítek.

Jednou když přišel Andělíček domů,nasbíral si domů pár šišek, že z nich udělá několik postaviček… I přes kárání vychovatelky je vzal do svého pokoje a když je měl hotové, postavil si je na poličku. Neměl žádné hračky jen ty dva panáčky udělané z šišek. Každý den s nimi usínal a velmi si je oblíbil. Jednou však vychovatelka Distruhová dostala vztek na děti a chtěla Andělíčkovi panáčky vyhodit. Andělin s pláčem vyřkl, že raději z domu vynese panáčky sám. Tu zakopal je do země a vrátil se zpátky. Nevěděl, že tímto zachránil Vánoce.

Tu jednou se totiž stalo, že se blížily Vánoce a v nově udělaném městě nebyl ani jeden jehličnatý stromeček! Na celé zemi se jediného nenašlo!Kvůli hloupému budování města, se tolik lesů vykácelo! Umíte si to představit? Byla to doslova pohroma! Bez vánočního stromku by to nebyly Vánoce! Proto se dospělí města rozhodli, že letos Vánoce nebudou! A kdyby jen letos..! Když nebylo jehličnatých stromků teď, tak jak by mohlo být někdy v budoucnu! Vánoce tedy měly zcela vymizet z kalendářů!
To jste měly vidět ty uplakané dětské tvářičky, kterým se snažili dospělí nakukat, že Ježíšek ztratil jejich dopisy, nebo že jel na dovolenou a jiné žvásty. Nikdo totiž nevěděl jak vánoce zachránit.

Uběhl jeden rok bez vánoc a obyvatelé města se pořád s tak ohromnou ztrátou nedokázali smířit V dětském domově bylo čím dál víc smutno, jen Andělíček věřil, že nastanou zase dobré časy. Také měl pravdu, za rok se před dětským domovem tyčily dva jehličnany. Nikdo netušil, jak se tam znenadání objevily, jen Andělíček to věděl. Lidé začal vysazovat další a další… Vánoce byly zachráněny!
Po smrti Andělíčka si ho Ježíšek šťastný nad jeho ač nezáměrným činem vzal do služby. Od těch dob mu byl zavázán. A Andělíček pojmenovaný Ježíškem jako Anděl mu se vším pomáhal. Každé dítě na okraji smrti, které vykonalo po svůj život alespoň jeden dobrý skutek, taktéž brával do svých služeb…
Přičaroval jim křídla, svatozář a měl svůj sbor Andělů, bez kterých by se do dnešní doby neobešel. Každoročně totiž mají spoustu práce, protože Vánoce jsou nyní nejoblíbenějším svátkem v roce.

A poučení? Bez dobrých skutků by ničeho nebylo… a bez stromů, které neustále lidé ničí by nebylo Vánoc!