Maminka stála u okna a četla psaní od babičky z Koníkovic. Na konci bylo napsáno:

Přivezte k nám Honzíka! Našemu dědovi i mně se hodně stýská. Vždyť u nás nebyl tak dlouho. Švestky na zahradě už načisto změkly a letní jablka padají. Nemá je kdo sbírat. Punťa běhá po návsi a očichává kluky, který z nich je Honzík. Kocour sedá na sloupku u našich vrátek a vyhlíží, jestli Honzík už přijíždí. Přivezte ho, aspoň na několik dní!

Maminka se potichu zasmála a obrátila se k Honzíkovi, který si právě hrál. Její Honzík. Kluk jako špalík. Tváře měl červené, vlasy mu stály a břicho se mu do kalhot sotva vešlo.

SPRÁVNÁ ODPOVĚĎ Z LISTOPADU: Lada, Josef : Mikeš